O projektu
Jedná se o knihu, která byla napsána šesti autory za 72 hodin. Knihu autoři psali za výkladní skříní knihkupectví Neoluxor v obchodním centru Quadrio, Praha 1. Autory románu jsou Josef Pecinovský, Jan
Sviták, Jiří Walker Procházka, Přemysl Krejčík, David Zábranský a Lukáš Vavrečka. Tito spisovatelé se v 6-ti hodinových směnách střídali u počítače a psali jednotlivé kapitoly románu. Každý autor psal za jednu postavu v tzv. ICH formě. Jména postav jsou odvozeny od jmen autorů. Třeba Jan Sviták psal postavu Jan Siváka nebo Jiří Walker Procházka psal za Jiřího Waltera a tak dál. Více o projektu se dá dozvědět na těchto stránkách.Já a román
slowtv.cz
Rád čas od času kouknu na relativně nový stream server slowtv.cz. 14. září jsem zjistil, že je nový přenos z online psaní románu. Stream jsem spustil a koukal jsem na dva chlapy a jednu ženu jak sedí v prostoru knihkupectví a cosi píšou do počítače. Pod každým tímto přenosem na tomto serveru je popis toho co se odehrává na obrazovce. Rychle jsem zjistil, že píšou detektivku v online přenosu. Tento text je možno si přečíst na internetu prakticky hned jak autoři napíší písmenko, slovo či větu. No, zaujalo mě to. Předem podotýkám, že nejsem vášnivý čtenář. Razím heslo typu: "Má to hodně písmen a málo obrázků, počkám na film." Nicméně tady jsem se postupně začítal do online čtení. Jelikož autoři psali non-stop tak jsem druhý den ztratil přehled, co se stalo v noci. Tak jsem jen koukal stream, který byl i se zvukem. Nechal jsem tedy na pozadí běžet video a poslouchal jsem hlahol dohadujících se autoru. 17. září ve 14:00 byl přenos plánovaně ukončen. V té době bylo napsáno 12 kapitol detektivky. Kapitolu 13 napsali autoři v soukromí, protože zde je odhalen vrah. V tu chvíli mi bylo jasné, že knížku musím mít a přečíst si ji.
Kniha
Jakmile 8. října kniha vyšla tak jsem provedl objednávku. Trvalo to bezmála týden, než jsem našel ve schránce lísteček z České Pošty, že jsem nebyl zastižen. Měl jsem dojem, že mě mají zaslat upozornění mailem a někdy dokonce i volali, že pro mě mají zásilku. Na tuto tématiku jsem četl velice vtipný a zajímavý článek na blogu Jen tak. Ale to jsem odbočil, zpět ke knížce. Knížku jsem si vyzvedl na poště. Byl jsem tam dvakrát, protože poprví se mi nechtělo stát frontu takovou, že se lidi nevešli do haly a stáli už v přístupové chodbičce. Na podruhé to taky nebyla rychlovka, ale dalo se to vystát. "Hurá, mám ji." Jelikož to bylo v sobotu a jeli k Verčiný babičce a dědovi na kutnohorský Žižkov. Knihu jsem tam rozbalil a začal číst vzadu deník autorů. Verča si myslela, že čtu hned kdo je vrah, ale rychle jsem ji vyvedl z omylu. Knihu jsem tedy odložil, že ji přečtu v klidu doma.
Román na tři nádechy
V úvodu chci jen připomenout, že čtenář rozhodně nejsem. Dobrovolně jsem sice přečet nemálo knih a obě považuji za nadlický výkon. I ve škole jsem tvořil obsahy pomocí stylu 8-4-8 (8 stránek na začátku - 4 stránky z prostředka - 8 stránek na konci). Tady jsem prostě řek NE přečtu ji, když už jsem sní strávil tolik času.
18. října
Večer jsem si lehl do postele a začal číst, přečet jsem stěží kapitolu a půl a měl jsem toho dost. Boleli mě oči a říkal jsem si, že to budu číst do Vánoc, ale bohužel nevím do jakejch. Nic, našel jsem záložku a odložil knihu na druhý den.
19. října
Večer jsem se kouknul do programu televize, co dávaj v hlavním vysílacím čase. Jaké to bylo překvapení, že nedávali nic. Tak jsem se opět začetl do románu. Nějak jsem ani nepostřeh, že bylo 10 hod večer a já jsem byl na konci 4 kapitoly. Řekl jsem si, že nic se nemá přehánět a položil knihu a šel spát.
20. října
Nějak jsem si celý den říkal, že bych knihu měl co nejdřív dočíst. V 6 hodin odpoledne jsem začal číst od 5 kapitoly. Když jsem se v 8 hodin podíval na hodiny měl jsem přečtené už další 3 kapitoly. Pes mě otravoval, abych se s ním prošel. Řekl jsem si, že není špatný nápad udělat si přestávku. Po krátké procházce jsem se opět vrátil ke knize. V 10 hod a po dalších 3 kapitolách jsem si začínal pohrávat s myšlenkou, že bych mohl knihu dneska dočíst. No spát se mi nechtělo, četl jsem dál. Chtěl bych jen podotknout, že autoři v posledních kapitolách zkracovali počty stran. Z původních 15 stran na zhruba 10 stran na kapitolu. V půl dvanáctý přišla Verča se slovy "Neměl bys už spát?". Ona si totiž dělal věci do školy a taky to chtěla dodělat. Odvětil jsem ji, že už vím kdo je vrah a za 3 strany končím. V 11:40 jsem měl dočteno. Překonal jsem svůj osobní rekord o několik měsíců na knihu. Hurá nejsem zas tak marnej čtenář.
Stručný obsah
Nebudu se tady rozepisovat o podrobnostech. Koho kniha zaujala tak, ať si ji přečte nebo ať si počká na film.
V 9 hodin večer v Barrandovském ateliéru se sešlo šest aktérů na pracovní poradě před zahájením natáčení velkofilmu Žižka. Do jednání vstupuje Sabina Johansky se zprávou, že se ji podařilo sehnat další peníze, ale tyto peníze si rozdělí ona se svým týmem. Taková malá domů. Ve vyrocené atmosféře je vyhlášena přestávka. Po přestávce je Sabina nalezena mrtvá. Byla přivolána policie a jeden z aktérů sponzor Jan Sivák je zadržen při útěku na parkovišti. Probíhají výslechy, kde se postupně všichni obviňují. Kameraman Ševčík spáchá sebevraždu skokem z okna svého bytu. Nutno podotknout, že byl psychicky labilní, jedl prášky na nervy a zapíjel je alkoholem. Když probíhá hromadný výslech, je přečtena pitevní zpráva zavražděné Sabiny. Teď už pět aktéru se před vyšetřovateli znovu, a víc než v samostatných výsleších, postupně slovně napadají a hází vinu jeden na druhého a dokonce i na mrtvého Ševčíka.
Tento velice stručně popsaný děj se odehrává ve dvanácti kapitolách, které byly psány online.
Třináctá kapitola
Děj se opět vrací do Barrandovského ateliéru, kde se odehraje rekonstrukce, celého večera a vraždy. V průběhu večera je odhalen vrah Sabiny Johansky.Teď vám řeknu kdo je vrah. Vrahem Sabiny Johanson je..... a nebo ne. Přečtěte si to.
Závěr
Jak jsem říkal v úvodu nejsem vášnivý a ani jiný čtenář, který by dobrovolně četl knihy, ale tuto knihu jsem opravdu přečetl s velkou chutí. Jsem rád, že jsem mohl být přes stream přítomen tvorbě knihy a i, že jsem si jí přečetl. I když je znát, že každý autor má jiný styl psaní. Než jsem si zvykl na styl jednoho už byl konec kapitoly, ale s tím jsem počítal. Knížku doporučuju přečíst, koho to bude bavit tak ji dočte a koho ne tak skončí na prvních kapitolách. Já jsem ten první případ.
