Motivace

V minulém příspěvku jsem psal o předsevzetí. Úmyslně jsem se nerozepisoval o tom, jak se motivovat tím, aby se předsevzetí dodrželo. Ono by to totiž vydalo na samostatný článek. A ten je tu.

Nechci se tu rozepisovat o filozofickém významu slova motivace. Spíše chci zauvažovat nad tím jak motivaci využít k zlepšení sebe sama. Jistě se každému z vás-nás stalo to, že se nám do něčeho opravdu, ale opravdu nechce. A jak si to něco zpříjemnit než se motivovat něčím co nás baví a co nás potěší.Tady bych se chtěl pozastavit nad časem uskutečnění motivace a časem k uskutečnění toho do čeho se nám moc nechce.

Jistě se vám stalo tato modelová situace. Mám napsat referát do školy. Sedím u počítače, koukám na prázdnou stránku dokumentu Word a téma ne a né se objevit. Tak pustím internet ten je plný inspirace. Najednou se objeví upozornění na nahrané nové video z kanálu mého oblíbeného interpreta na youtube. No nemůže se nic stát a pustím si ho. Po jeho shlédnutí si v duchu říkám no nic moc minulé bylo lepší a abych si ho připomenul tak si ho pustím. V tom mě napadne, že bych ho mohl sdílet na facebooku, jestli mají moji přátelé stejný názor. Čas plyne a já nemám ani řádek z původní práce co jsem chtěl dělat. V duchu si říkám, "Proč jsem se nemotivoval!" třeba tím, že si to video pustím až to napíšu.

Toto byla jen modelová situace a  podobnost s vaším prožitkem je jen čistě náhodná. Touto situací jsem chtěl naznačit to, že je lepší si nepříjemnou věc nebo čin zlepšit tím, že na jeho konci mě čeká něco co mě potěší.

Čím se vlastně se motivovat? Na to není tak jednoduchá odpověď. Je to věc dosti individuální. Někomu stačí vidina toho, že pude ven. Někomu zase, že nepůjde ven. Žena třeba muže motivuje tím co nemá (na sobě) než tím co má. Lednička naopak motivuje tím co má(v sobě) než tím, co v ní chybí. V pohádkách král motivoval prince, když měli vysvobodit princeznu ze spárů zlého draka, tím že jim slíbil odměnu. Nejčastěji to bylo půl království a princeznu za ženu, truhlu s pokladem (to se týkalo Honzy, který se tam občas připlet) a v nejhorším případě dostali jen diplom. To bylo tehdy když bylo království chudé a princezna ošklivá. Sportovce třeba motivuje k lepším výkonům vidina medaile a odměny od svazu. No jak od kterého. Například za první místo a zlatou medaili na OH v Riu dával český olympijský výbor 1,75 mil korun, ale výbor spojeného království nedával vůbec nic. Jejich sportovci závodily pro čest a titul. Hold jiný kraj, jiný mrav. Takových to příkladů je celá řada. Nebudu je uvádět všechny.

Ještě bych chtěl přispět zážitkem z dětství. Když jsem bydlel u našich v baráku, tak jsem musel každý týden v sobotu dopoledne vyluxovat. V sobotu dopoledne dávali v televizi ty nejzajímavější pořady nebo sportovní přenosy. Jak mě rozčilovalo, když jsem v pondělí přišel do školy a tak se o nich kluci bavili a nemohl přispět do debaty. On prostor na luxování nebyl velký, ale luxovali jsem vysavačem, který měl místo sáčku nádrž z vodou. Vysávané nečistoty se  filtrovali přes tuto lázeň. Vysavač byl těžký a manipulace s ním byla neobratná. Neměl jsem tuto práci rád. Stávalo se, že jsem si připravil tuto obludu a věděl jsem, že běží v televizi sportovní přenos. Měl jsem ho puštěný na pozadí a než jsem to celé složil tak jsem se zakoukal a přestal vnímat čas. Vždycky mě do reality vrátila máma, když se náhle objevila ve dveřích a já spatřil její přísný učitelský pohled. Dodnes si pamatuji slova která vždy následovala. "Dokud nebude vyluxováno, tak nebude oběd!" Co my zbývalo šel jsem luxovat. Kdo vyhrál jsem nevěděl a doma bylo relativně uklizeno. Dodnes nechápu proč to muselo být zrovna v sobotu dopoledne. Návštěvy k nám nechodili a když přišli tak se stejně uklízelo před tím než měli přijít. Po té co jsem se odstěhoval jsem si dal pravidlo, že nikdy nebudu luxovat v sobotu dopoledne. Za 4 roky co bydlím osamostatněn jsem byl nucen toto pravidlo dvakrát porušit. Jednou protože vánoce vyšli na neděli a v sobotu jsem stavěl stromeček. Tak jsem luxoval, aby se spadané jehlicí nerozneslo po bytě. Podruhé jsem na toto pravidlo zapomněl, protože moje přítelkyně začala uklízet a já ji chtěl pomoct tak jsem se chopil vysavače. Oba jsme si to uvědomili až bylo skoro hotovo. Nedělal jsem z toho tragédii a ta odměna byla sladká. Přítelkyně upekla na odpoledne ke kafi výborný koláč. Pointa tohoto příběhu je ta, že když jsem přišel po čase v sobotu dopoledne k našim na oběd tak se neluxovalo. Ptal jsem se proč, tak jsem dostal odpověď, že to není tak často potřeba. Má další otázka směřovala jakým strojem se tento úkon provádí. Tak mi bylo odpovězeno, že si koupily nový lehký vysavač, protože kdo by se stou krávou těžkou tahal.

Tento blok ukončil frází: "Směle do toho a půl je hotovo."